Slánská scéna, z. s.

Po dvou letech se rozloučíme s našimi Karpaty. Mezi premiérou (23. listopadu 2017) a derniérou jsme odehráli 12 repríz pro školy a pro veřejnost, včetně reprízy na divadelní přehlídce Wintrův Rakovník (14. března 2019). 

Několik dní po vyprodané premiéře jsme, opět ve vyprodaném divadle, uvedli první reprízu. V březnu 2018 bylo vyprodané přízemí již 14 dní před představením. V reakcích slánského publika se objevila i kritika, ta nás inspirovala k popremiérovým úpravám (ke změně některých kostýmů a ke škrtům ve scénáři), ale rozhodně převažovala chvála: "Dlouho jsem se takhle nezasmála ani v profi divadle. Jste prostě dobří, nadaní, mladí a neklidní a hlavně vtipní a aktuální!" nebo: "Všichni byli výborní. A kulisy pecka!". Někteří diváci, včetně v Karpatech nehrajících členů souborů, označili hru za "nejlepší počin Slánské scény za posledních několik let". Vše nasvědčovalo tomu, že bychom měli uspět i na přehlídce v Rakovníku. Hodnocení profíků však nebylo plné superlativů. Pan Milan Strotzer, člen poroty, ve své recenzi píše, že se oproti předloze "mění dějová fakta a charakteristiky ... ku prospěchu pádu děje", "nesporným kladem inscenace je původní hudba Marka Kettnera, citlivě provázející děj hry, zprostředkovaná autorem-klavíristou přímo na jevišti", leč v jiném místě kritizuje "zdlouhavé dialogy", to, že "postavy nejednají v cíleně budovaných situacích" nebo že "absentuje základní významotvorné aranžmá postav v hracím prostoru". 

Režisérky dostaly prostor říci pár slov k inscenaci ve 3. čísle přehlídkového zpravodaje, herci, kteří získali na přehlídce čestná uznání se vyjádřili v našem dřívějším článku, a takto viděl naše účinkování na přehlídce Vašek Tintěra, autor scénáře: "Pro většinu z nás v hereckém ansámblu šlo o první účast na soutěžní přehlídce, a byli jsme z toho krapet nervózní, vůbec jsme se nedokázali dostat do správného tempa. Na druhou stranu nás jistil i pár zkušených bardů, kteří to vyvažovali. Zejména na Tomáši Vottovi bylo od první repliky znát, že tu cenu za herecký výkon prostě chce!  Přestože bylo závěrečné hodnocení poroty dost skeptické, bylo skvělé slyšet jejich odborné postřehy a připomínky. To, že se amatérským souborů v Česku dostává takovéto podrobné zpětné vazby, jsem předtím nevěděl a o to víc jsem byl nadšený. Porotci nás karáli za to, že jsme divadelně nezvládli prostřední část hry, kde vystupují vesničani. Byla to podle nich jen vata v příběhu barona Gorce a hraběte Teleka. Vůbec vlastně nepřijali to, o čem Karpati v první řadě jsou, tedy o zabedněncích, kteří nekriticky podléhají svým strachům, odmítají vše nové včetně vzdělanosti, díky těmto věcem jsou snadno manipulovatelní a své problémy (ne)řeší chlastem. Velkou část porotcovských výtek jsem chápal a byly pro mě obohacující, ale mrzelo mě, že jsme jim nedokázali prodat nejvýznamnější linku příběhu, ať už to bylo čistě naší vinou, nebo třeba i jejich velmi konzervativním pohledem na divadlo."

Podobně to vidí i jeden z členů souboru, který si myslí že "není divu, že kritici v Rakovníku hru nepochopili, když na ni nasazovali zastaralá akademická kritéria". Kdoví, jak by hra zapůsobila na porotu na domácí půdě, kde jsme zvyklí hrát? Je možné, že celkové vyznění hry v Rakovníku bylo ovlivněno i tím, že jsme nehráli na domovské scéně, kde máme k dispozici přeci jen o něco větší jeviště a kukátko (otvor, kterým se diváci "koukají" na jeviště). V Rakovníku jsme museli některé dekorace na místě upravovat a skončili jsme až ve chvíli, kdy diváci vcházeli do sálu. Divadlo má své kouzlo právě v tom, že každé představení je jiné a neopakovatelné, vzniká tady a teď a to, co vznikne, závisí na momentální kondici a rozpoložení všech přítomných - herců i diváků.

Nyní máte poslední možnost "na vlastní voči slyšet", jací vlastně ti Karpati jsou a společně s námi vytvořit jedinečné a neopakovatelné dílo. 

Vstupenky jsou k mání v pokladně slánského kina a v online předprodeji: 

Těšíme se na vaši návštěvu.

(Zmíněnou recenzi a rozhovor s režisérkami si můžete přečíst v přiložené fotogalerii).