Slánská scéna, z. s.

Na divadelní přehlídce Wintrův Rakovník jsme sice nezískali doporučení ani nominaci na celostátní přehlídku, ale úplně s prázdnou jsme neodjeli, protože oceněni byli herci – Marek Jakeš za roli hraběte Teleka a Tomáš Vott za ztvárnění postavy barona Gorce. Porota chválila i Jakuba Hložka (Orfanik) a Michaelu Matějčkovou (Stilla), ale oceněni byli jen slovně, černé na bílém to bude jistě někdy příště. Čestné uznání však po zásluze obdržel ještě Marek Kettner, autor hudby k inscenaci, který také přímo na jevišti doprovázel soutěžní představení, ostatně stejně jako všechna večerní představení ve slánském divadle (při představeních pro školy jej u klavíru alternuje Jarda Beran).

Nyní přinášíme názory oceněných herců, příště se svěří se svými dojmy autor scénáře a režisérky. Rozbor člena poroty a rozhovor s režisérkami, který byl zaznamenán těsně po představení, najdete ve 3. čísle festivalového zpravodaje.

Marek Jakeš alias hrabě Telek

Potěšilo mě, že mi byla nabídnuta poprvé hlavni role. Už od začátku bylo jasné, že to bude úplně jiná práce, než s jakou sem se doposud ve Slánské scéně setkal. Vždy by více méně jasný scénář a představa, jak by to mohlo či mělo vypadat, tentokrát to však bylo jiné. Scénář se prakticky tvořil do premiéry a i během nesledujících repríz. I v průběhu přehlídky zaznělo pár novinek a to mě na tom baví, že je to pokaždé malinko jiné.

Oproti jiným hrám jsem měl více prostoru si Teleka přizpůsobit a v podstatě si vymyslet charakter postavy. Což bylo i zmíněno (a později i čestně uznáno při závěrečném hodnoceni odbornou porotou). Porota zmínila všechny slabiny hry, a to zejména v její utahanosti v některých scénách. Sami jsme to cítili, a proto ihned po premiéře začalo výrazné zkracování a škrtání, určitě to pomohlo, ale ne všude se to povedlo. Potěšilo mě, že pochválili scénu a živou hudbu, která tomu dává šťávu a celé to propojuje. Zároveň jsme se dost prali s novým, menším prostorem rakovnického jeviště, ale divák snad nic nepoznal. Vzadu to bylo kolikrát dost napnuté a jen tak tak se to stíhalo. V neposlední řadě bych rad vyzdvihl zdejší publikum, které reagovalo na místech, kde jsme to chtěli a čekali. Proto jsme to odehráli s nadšením a pořádně si to užili, což bylo rovněž porotou zmíněno. Celkově jsem tedy s výsledkem nadmíru spokojen. Díky za příležitost.

Tomáš Vott alias baron Gorc

Pro mě bylo zkoušení v této inscenaci pod režijním vedením dvou Michael – Chrapové a Seghmanové – hned z několika hledisek "jiné"! S podobným způsobem režie jsem se po svých 35 letech u divadla setkal poprvé! Vždy před tím to byl jasný záměr režiséra, pokud možno i jeho jasné a pevné vedení postavy v daném příběhu s přesnou představou o tom, odkud a kam chce herce dovést. To se při vzniku našich Karpat nekonalo. Inscenace vznikala jaksi za přispění všech zúčastněných (přesněji řečeno těch, kdo měl ambice se zúčastňovat), režijní důraz se kladl spíše na pocity a prožitky jednotlivých postav v jednotlivých situacích. Bylo to nové a pro mě "zvláštní". Ale proč ne? Bramborový salát také umíme připravit všichni a každý ho má poněkud jiný. A jak říká naše milá kolegyňka Hanka Kunertová, "každý režisér ti něco dá, něco z čeho můžeš v budoucnu čerpat, ať už něco dobrého, či naopak. Prostě NOVÁ ZKUŠENOST!“.

Příjemné pro mě rozhodně bylo setkání se spoustou nových, nebo mladých kolegů a opět jsem se přesvědčil, jak šikovné a nadané herce v našem souboru máme, a to je moc dobře! Za obrovský přínos považuji angažování skvělého klavíristy Marka Kettnera a jeho původní hudbu, která živě provází dějem hry.

Dalším aspektem, který provázel vznik Karpat, byl (bohužel) můj zdravotní stav. Tři týdny před premiérou - v době kdy se finišuje a my „od kumštu" dobře víme, že právě v tomto období se dotvoří ta finální podoba inscenace, jsem byl hospitalizován, chodil jsem o berlích, tankoval infuze, koukal do nemocničního stropu a moje představa o vytvoření role padoucha Gorce se rychle vzdalovala. Jenomže každý herec dobře ví, že jeviště je magické místo, kde se jako zázrakem každá rána hojí, každá bolest odchází. Nakonec jsem během posledního týdne s berlí (později při představení s hůlkou) svého Gorce na svět přeci jen přivedl. Za to vše dosud výše popsané, svým kolegyním Míše a Míše moc děkuji.

Úspěch na krajské divadelní přehlídce Wintrův Rakovník v podobě Čestného uznání za herecký výkon v roli Barona Gorce je pro mne tedy několikanásobným zadostiučiněním a ze všech šesti ocenění, která jsem doteď získal, patří k nejcennějším. Rád bych při této příležitosti poděkoval svým - v Karpatech zásadním spoluhráčům - Michaele Matějčkové a Jakubu Hložkovi za trpělivost, kolegialitu a vstřícnost. A už se těším na další reprízu v našem krásném slánském divadle.