Slánská scéna, z. s.

Jak se to vůbec dostal Rumcajs na repertoár Slánské scény? Byla jednou jedna dramaturgická rada (poradní orgán principála), a za ní jednou přišel švarný režisér Fany s nápadem, že by se mohla udělat pohádka o Rumcajsovi. Je to krásná česká klasika, na které jsme téměř všichni vyrostli, a tak by ve slánském divadle neměla scházet. Dramaturgické radě se nápad líbil, a tak mohl Fany přizvat další švarné kolegy ze souboru a pustit se do zkoušení. A jak vidí postavičky z Jičína a Řáholce naši novou pohádku?

Ondra‑Volšoveček se cítí jako ryba ve vodě a ve všem souhlasí s režisérem. Aleně – coby premiérové víle Jůlince – se pohádka moc líbí, protože jako Jůlinka může dělat blbosti a líbí se jí, jak se líbí dětem, že dělá blbosti. Bláznivé role připadly i dalšímu členovi souboru, Tomášovi, který je rád, že po dlouhé době vzal roli v pohádce a obě role, knížepána i kanonýra si užívá převelice. Kuba dochází do divadla rád, protože je tam sucho a teplo na ty jeho starostenský nohy. A když vyrazí s knížepánem do lesa, tak je taky rád. Říká: „Mám rád houby, tak je tady sbíráme.“ Premiérová Anka ústy Kristýny říká, že nejlepší na pohádce jsou reakce dětí, protože reagují upřímně, člověk pak musí reagovat na ně. Spolu se sestrou Mankou, kterou hraje Barča, se shodují, že byly vtipné, uvolněné zkoušky a zkoušelo se v přátelské, pohádkové atmosféře. Vlaďka hraje měšťanku, je to prý kláda, ale poprala se s tím. Jako neviditelná osoba s nápovědní knihou na klíně je prý pro některé velmi potřebná. Pro koho, to se nedozvíte, protože režisér a Rumcajs v jedné osobě říká, že netřeba jmenovat! Víme s jistotou, že se to netýká vypravěčky. A víte proč? Že ne? Tak se přijďte podívat!

Vstupenky na lednovou reprízu jsou ve chvíli, kdy vychází tento článek, již téměř vyprodané, ale příležitost se jistě najde brzy